Pokud jste zvyklí na jaro v Evropě, květen si nejspíš představíte jako měsíc, kdy už je teplo, prázdniny se blíží, dny se prodlužují a ve vzduchu je cítit léto.
Jestli si myslíte, že to samé , více či méně, platí i zde, jste na omylu.
Letošní zima se nehty zaryla hluboko do krajiny a odmítá se pustit. A to ani teď. V momentě, kdy píšu tento článek (30. 5. 2026), je venku jeden stupeň a sněží.
Ano. Sněží. O to větší překvapení bylo, když jsem v tomhle počasí musela běžet závod.
Ale pěkně popořadě.
Hned na začátku měsíce se konal filmový večer a promítal se Deník princezny 2. Samozřejmě nemohla chybět konzumace popcornu s příchutí slaného karamelu.
Ačkoliv tomu říkají popcorn, mám podezření, že minimálně polovina obsahu je cukr a ta druhá polovina nějaká silnější návyková látka. Jakmile začnete jíst, nedokážete přestat.
Právě tam jsme se domluvili na menším výletu do Aku. Proběhly nákupy, papání a také koupání v přírodním horkém prameni, který zas tak horký nebyl. Venku byly čtyři stupně, foukal vítr a my se z hecu šli ponořit do vlažné vody. I tak to ale byl zážitek. A teď k asi největšímu tématu celého měsíce.
Snail Mail
Jak už možná víte, po návratu do Česka mám v plánu rozjet glamping.
Jak s tím ale souvisí dopisy? Pozemek se z Islandu shání poměrně špatně. Jediné, co mohu dělat, je sledovat nabídky, šetřit peníze a zapisovat si nápady a informace, abych je měla pohromadě ve chvíli, kdy se rozhodneme vrátit a celý plán začít realizovat. Jedna věc se ale ovlivnit dá už teď. Povědomí.
Povědomí o tom, že se něco takového chystá.
Budování značky. A hlavně možnost dát vědět lidem, které by podobný projekt mohl zajímat. Nejdřív mě napadly pletené čelenky. Prodávat je tady na Islandu by nebyl problém. Lidé by je kupovali. Jenže na jednu čelenku potřebuji při běžném pracovním režimu čtyři až sedm dní práce. A cena kolem 500 Kč za kus? Znám naši mentalitu. Já sama bych si ručně pletenou čelenku koupila spíš někde na trhu nebo jako suvenýr.
Když k tomu připočtete dopravu a balení, cena vyskočí klidně o dalších 200 Kč. A to už je za čelenku opravdu dost.
Takže jsem tenhle nápad prozatím odložila.
A tím se dostáváme zpět k dopisům. Kreslení mě bavilo vždycky a nedávno jsem zjistila, že malování v Procreate je vlastně mnohem jednodušší a úspornější než práce s klasickým plátnem. A také výrazně rychlejší.
Když jsem dokončila svůj druhý obrázek inspirovaný zdejší krajinou, bezcílně jsem scrollovala Instagramem. A pak se to stalo. Vyskočilo na mě video jedné umělkyně. A v ten moment mě osvítil duch svatý.
Najednou jsem měla odpověď na otázku, jak dostat kousek Islandu do Česka ještě předtím, než vůbec vznikne glamping. A zároveň spojit kreslení, psaní a možnost šířit povědomí o tom, že existuje nějaká Nicole, která si momentálně žije v zemi, kde je zima devět měsíců v roce a čtyři měsíce v podstatě nezapadá slunce.
V zemi, kde mají i při minus dvaceti dřevěná okna, která profukují.
A kde místní během blizardu jedou devadesátkou, protože si myslí, že hřebíky v pneumatikách je zachrání před vším.
Dobře. Trochu přeháním. Ale jen trochu. Došlo mi, že do dopisu bych mohla vložit jak kousek Islandu, tak i kousek svého života tady.
A čím se to liší od blogu?
Blog se snažím psát obecněji. Někdy trochu informativně. Občas možná i vtipně.
Ti, co mě znají, si dokážou představit výraz, který jsem udělala po napsání předchozí věty. A ti, co mě znají opravdu dobře, mi rovnou řeknou, že vtipná nejsem.
Ale každý může snít, ne?
Nechci psát jen o tom, co dělám a co si myslím. Chci vyprávět o zajímavých místech, lidech a zvířatech, která mě tady obklopují.
Dopis bude trochu jiný. Osobnější. Více o tom, co se mi honí hlavou. O pocitech ze života na Islandu. A možná vás překvapí, že ne vždy budou pouze pozitivní.
Kromě samotného dopisu by v obálce byla i moje ilustrace okolní krajiny a nějaká drobnost. Třeba čaj z místních bylinek nebo malý lávový kamínek.
Všechno hezky zabalené tak, aby už samotné otevření obálky bylo malým zážitkem.
Hmatatelná zpráva z ostrova vzdáleného tři tisíce kilometrů.
To nezní špatně, ne?
I přes všechno nadšení jsem se ale rychle setkala s tvrdou realitou cen.
Tisk pohledů a poštovní známky jsou totiž nejdražší položky celého projektu.
Za jednu známku zde zaplatíte zhruba 81 Kč a za tisk jednoho pohledu kolem 80 Kč.
To je 161 Kč ještě předtím, než přidáte čaj, obálku, balicí papír a svůj čas.
Schválně mi napište, kolik si myslíte, že výroba jednoho takového dopisu stojí a kolik byste byli ochotni za něj zaplatit.
Případně můžete vyplnit anketu, kterou najdete na mém profilu pod ikonou šnečího mailu. Mě samotnou odpovědi dost překvapily.
Další srážkou s realitou je samotná propagace celého nápadu.
Kdo má sakra pořád vymýšlet nějaký obsah?
Začínám opravdu obdivovat influencery, kteří dokážou mít telefon v ruce prakticky nonstop. Protože páni. Není to jednoduché. A hlavně je to neuvěřitelně časově náročné.
Stejně jako u blogu nechci, aby bylo všechno jen o mně. Chci ukázat hlavně Island a svůj plán do budoucna.
Na druhou stranu chci, aby lidé viděli, že za tím stojí obyčejný člověk, který tu žije, sbírá zkušenosti a snaží se je předat dál.
Tomuhle projektu jsem věnovala prakticky celý měsíc.
Až do chvíle, než nám dorazila poslední zájezdová skupina cestovní společnosti Michal a Nicole.
Tentokrát nás navštívila dvojčlenná slovensko-švýcarská výprava. Vika a Pavol. Jak jsme se k takové kombinaci vlastně dostali?
Vika je moje velmi vzdálená sestřenice.
Když mi bylo asi osm let, vzali mě babička s dědou na Čierny Balog a oznámili mi, že jedeme za rodinou.
Přestože naše rodokmenová vzdálenost byla poměrně značná, představili mi Viku jako sestřenici.
Postupně jsem zjistila, že tam mám podobně vzdáleně příbuzné další své vrstevníky.
S babičkou a dědou jsem je ještě několikrát navštívila a prožila s nimi spoustu hezkých vzpomínek.
Pak jsme se na dlouhou dobu přestali vídat.
Belgie, školy, život…
Ale asi před třemi lety nás osud znovu svedl dohromady. Vika je jedna z nejkreativnějších duší, které znám.
Kromě foťáku, který funguje jako její druhé oko, kreslí, tetuje a píše blog o životě a toulkách po Švýcarsku.
Najdete ji na instagramových profilech @odzrzky a @spomienkydoramika.
Pobyt u nás pojali trochu jako cyklistické soustředění.
Jenže tihle dva ADHD tvorové mají podobný pohyb u nich ve Švýcarsku k snídani, obědu i večeři.
Jeden den jsem se s nimi vydala na projížďku. Výsledkem bylo, že jsem další den nechtěla své nohy vůbec používat.
Doufám, že se s touto dvojicí uvidím dříve než za další tři roky. A totéž platí i pro zbytek téhle mé vzdálené rodiny.
Myslím, že nastal čas ukázat Míšovi místo, které se stalo nedílnou součástí mých vzpomínek – a tím pádem i mého života.
Mezi tím vším jsem ještě stihla trénovat na 9,4 km dlouhý trailový závod zvaný Lava Run.
Název mluví sám za sebe. Trasa vedla mezi lávovými poli, venku sněžilo a vítr dosahoval v nárazech až 40 km/h.
Závod se navíc běžel v den, kdy jsme s Michalem vstávali v pět ráno, abychom odvezli naši návštěvu na letiště. A jako naschvál jsme šli spát až kolem půlnoci.
Protože lidi.
Pokud plánujete pracovat v turismu, doporučuji se psychicky obrnit. Může se totiž stát, že budete třeba ve dvě ráno povoláni k požárnímu alarmu, protože si nějací hosté hodí na rozpálenou pánev steak bez kapky oleje a vykouří celý hostel od zlých duchů.
A pokud tam nějací byli, tak už tam rozhodně nejsou.
Samotný závod se běžel mnohem lépe, než jsem čekala. Ano, foukalo. Ano, sněžilo. Ale vítr nebyl tak ledový, jak vypadal, a mně se podařilo splnit cíl, který jsem si stanovila – uběhnout celou trasu za hodinu.
Přiznávám ale, že poslední dva kilometry jsem měla pocit, že někde po cestě odhodím koleno a doběhnu bez něj.
Nakonec jsem ze sebe vypotila poslední zbytky důstojnosti a ve chvíli, kdy jsem zaslechla povzbuzování svých kamarádů, jsem dokázala ještě zrychlit.
Cílovou čáru jsem proběhla přesně za hodinu.
A mám z toho upřímnou radost.
Potom už následovala jen zasloužená koupel v místním termálním prameni a rychlý přesun do postele.
A tím se pomalu uzavírá další islandský měsíc.
Jsem zvědavá, co přinese ten následující.
A co vy? Jaký byl váš květen?
Ještě si sem odložím pár fotek o kterých si něco povíme zase příště.
Moa & Skyr 