Budík mi zazvoní v 8:00. Na směnu nastupuji až o půl desáté, ale hodinku a půl předem potřebuji čistě jen na to, abych se nějak dala dohromady. Vykopat se z postele je boj. Studená sprcha, pečlivá skincare a všeobecné „zlidštění“ mi zabere skoro celou hodinu.

Když konečně připomínám člověka, čeká mě půl hodinky na snídani. Tu často sdílím přímo s hosty v našem bed and breakfast. Je to takový příjemný start dne – oni si plánují výlety po okolí, já v duchu přemýšlím, kolik pokojů budu uklízet.

V 9:30 začíná směna.

První část dne je rutina, kterou už mám v ruce: svlékání postelí, házení povlečení do pytlů, které pak jedou do guesthousu vzdáleného 1,5 km. Ručníky mám blíž – odnáším je do malého laundry roomu přímo v jedné z budov. Vždycky k nim přihodím špinavé skleničky a odpadky, ať to mám v jednom. Stejně vše nesu na stejné místo.

Kolem 11:00–11:30 odvezu špinavé prádlo a přivezu nové. Mezitím už mám většinou připravené 2–3 pokoje: čisté povlečení, čerstvé ručníky, vyleštěné skleničky a ty mini šamponky, co si všichni tak rádi kradou z hotelů.

Ve 13:00 přichází vysvobození – oběd. Vaří jeden z kolegů a přiznávám, že se občas docela předháníme, kdo koho kuchařsky ohromí. Ale jako největší úspěch berete, když se s jídlem dostane na každého. Půlhodina uteče jako nic. Před obědem mám většinou polo-hotové čtyři pokoje (povlečené, uklizené koupelny, setřený prach), a dalších pět aspoň částečně povlečených.

Po obědě je to sprint. Dopovlékám zbylé pokoje, doplňuju skleničky, koupelny a utírám prach. Kolem půl čtvrté mám obvykle 4–5 pokojů kompletně ready – vyluxované a vytřené. Záleží, kolik mám energie, někdy to trvá déle.

Aby toho nebylo málo, celý den se běhá mezi budovami venkem. Bed and breakfast se skládá ze tří domků: dva mají po čtyřech pokojích s vlastní koupelnou, prostřední je taková centrála – jeden pokoj, breakfast room, kuchyňka, prádelna a záchod.

Kolem 16:10 bývá hotovo. Tedy skoro. Do 17:30 mě ještě čeká vykládání poslední pračky, skládání prádla, doplňování zásob a desinfekce. A pak už si konečně sednu, v klidu počkám na poslední várku a na chvíli vypnu.

Možná to nezní tak náročně (mozek si u toho nenadřete), ale věřte mi – je to slušný workout. Běháním z pokoje do pokoje klidně nachodím 8 kilometrů za den. Naštěstí jsem na to zvyklá už z práce v Europlasmě. A i když je to makačka, má to svoje kouzlo – každý den končí pocitem, že jsem za sebou nechala kus práce (Ale je to trochu Sisyfovský kámen, když děláte několik dní po sobě stejné místo.)

Směny se tu střídají, takže žádný den není úplně stejný. Nejčastěji teď bývám v bed and breakfast, ale občas mě čeká i jiná role. Třeba morning shift od 7:30 do 15:30, kdy do desíti držím recepci, a pak uklízím vybrané budovy, starám se o prádlo a většinou i připravuju oběd. Pak je tu večerní recepce – od 15:00 do 23:00 (dřív to bývalo dokonce od 16:00 do půlnoci, ale ke konci sezony se zkracuje). A nakonec guesthouse ve vesnici, kde směny běží od 9:00 do 17:00, nebo od 11:00 do 19:00. Je to pořád dokola ,ale přece pokaždé trochu jinak, poslední měsíc jsem zakotvila nejčastěji právě u bed and breakfast – tam se ze mě stal poloprofesionální „převlékač povlečení“ a mistr v logistice prádla