Už jsem psala o floře, ptácích, sopkách, ovcích i o okolí jezera Mývatn. Ale jednu podstatnou součást Islandu a jeho krajiny jsem zatím nezmínila. A to jsou – chvilka napětí – koně! Malí, huňatí, odolní, s věrným pohledem a povahou, která vás dojme víc než jakýkoliv vodopád.

První, co vás napadne, když je uvidíte, je: „To jsou poníci?“

Nejsou. A Islanďané vám to rádi vysvětlí, někdy i dost důrazně. Jsou to koně v pravém slova smyslu – jen nižšího vzrůstu. Geneticky čistá linie, která se od dob Vikingů (tedy víc než 1000 let) téměř nezměnila. Nikdy sem nebylo dovoleno dovážet jiné plemeno, a pokud islandský kůň jednou odjede ze země, už se nikdy nesmí vrátit.

Výsledkem je plemeno dokonale přizpůsobené drsnému klimatu a zdejším podmínkám. Zimní bouře, ostrý vítr, sníh i déšť? Není problém – jejich dvojitá srst je lepší než jakákoliv bunda z outdoor shopu.

A pak je tu ještě jedna specialita: tölt.

Pohyb, který islandští koně ovládají navíc, oproti klasickým chodům. Je to něco mezi rychlou chůzí a klusem, ale úplně hladké a pohodlné – říká se, že jezdec může při töltu klidně pít kávu, aniž by ji vylil. Když jsem to viděla poprvé, připadala jsem si, jako kdyby se kůň vznášel nad zemí.

Kromě töltu umí někteří i pátý chod – flying pace, tedy „letecký cval“. To už je zážitek spíš pro sportovce, protože to letí rychlostí až 50 km/h.

Na Islandu jsou koně doslova součástí života. Nejsou jen turistickou atrakcí – pořád se používají na práci, zejména při tradici shánění ovcí z hor (tzv. réttir). Na podzim je to velká událost – stovky jezdců vyrážejí do hor, aby přivedli stáda zpátky do údolí. A věřte mi, že když to vidíte na vlastní oči, máte pocit, že jste se ocitli v době Vikingů.

A povaha?

Řekla bych, že tihle koně mají v sobě kus islandské duše. Jsou klidní, přátelští, zvědaví – a přitom odvážní a vytrvalí. Někdy jsem si připadala, že mají víc zdravého rozumu než leckterý turista, který se rozhodne vylézt v bouři na sopku v teniskách.

Nejvíc mě ale baví, že jsou neuvěřitelně fotogeničtí. Když stojí v černé lávové krajině, s hřívou rozcuchanou větrem a pohledem upřeným na horizont, připomínají spíš bájné bytosti než obyčejná zvířata. Není divu, že se o nich říká, že jsou „koně s duší trolla a srdcem válečníka“.

Pokud někdy pojedete na Island, výlet na koni rozhodně doporučuju. Není to jen atrakce pro turisty, je to způsob, jak zažít krajinu úplně jinak. Vidět ji z koňského hřbetu, cítit jejich sílu a klid, zatímco pod kopyty duní lávová cesta – to je zážitek, který se vám vryje pod kůži