To, že jsme se ocitli právě na tomto sopečném ostrově v Atlantiku, má svůj důvod. Nejde jen o obdivování síly islandských žen a krásy místních koní. Jde i o práci a o peníze. Ale jak je vlastně možné, že Island otevírá každý rok stovky, možná i tisíce, pozic pro lidi ze zahraničí?

Odpověď je jednoduchá. Jeden člověk postne, jak je tu nádherně, a rozjede tím lavinu, která v létě přitáhne až 2 miliony turistů – tedy zhruba 6× více lidí, než je tu obyvatel.

Island jich má totiž asi jen 370 000.

A ti samozřejmě všechno sami nezvládnou. Proto je potřeba výpomoc zvenčí.

Češi a Islanďané si jsou vlastně podobnější, než by se zdálo. Jejich přístup k zahraničním pracovníkům trochu připomíná náš vztah k ukrajinským přistěhovalcům – jsme tu dobří na práci, kterou místní za ty peníze dělat nechtějí, ale stejně si někteří neodpustí poznámky o tom, jak „jim bereme práci“, nebo že „roste kriminalita“. Samozřejmě, neplatí to pro všechny (stejně jako u nás) – spousta lidí si dobře uvědomuje, že bez zahraniční výpomoci by tu sezónní turismus prostě neutáhli.

A proč by někdo, kdo měl v Česku slušně placenou práci, chtěl odjet na sever pracovat do kempu?

Řeknu vám to takto: v Čechách jsem brala v průměru kolem 45 000 Kč čistého (někdy i víc, podle měsíce). Tady moje průměrná mzda činí 70–85 tisíc čistého. No nezní to skvěle?

A co náplň práce ?

Spolu s Michalem pracujeme v kempu (jak již bylo zmíněno)u jezera Mývatn. Kromě míst na stany a campery, je tu i menší hostel se 14 pokoji, 2 summerhousy, pronajímané jako apartmány, 9 pokojů s vlastní koupelnou v chatičkách (ty slouží i jako B&B), a taky jednopokojové chatičky bez koupelen a WC. Ve vesnici vzdálené asi 1,5 km od hlavního areálu máme ještě 2xguesthouse.

Pro kempaře tu jsou ještě záchody a koupelny, kuchyňský stan s plynovými vařiči a konvicí vedle recepce. K využití je zde také prádelní servis, hosté přinesou oblečení a my ho vypereme.

Jak si nyní dovedete představit – práce je tu spousta. Ale zároveň vše běží úplně v klidu. Fungujeme tu trochu jako v pohádce Císařův pekař a pekařův císař – „ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc”. Jednou uklízíte pokoje, jindy koupelny nebo záchody. Někdy skládáte prádlo, perete, připravujete snídaně nebo jste na recepci.

A co Míša?

Michal má speciální roli – je handy man. Takže takový islandský Bořek stavitel, Burák z filmu Auta a instalatér v jednom. Opravuje, co se pokazí, šteluje a protahuje všechny možné trubky. Už jsem ho dřív přirovnala k jeho kolegovi Stacimu (alias Staníkovi) – a trefnější přirovnání byste hledali těžko.

A co směny a výhody?

Práce je rozdělená do 8h směn, které začínají klidně i v 6:00 ráno, nebo třeba až ve 4 odpoledne, podle potřeby. Máme nárok na 9 dní volna měsíčně, k tomu 5 sick days (proplácí se 60 %), což je oproti českému systému naprostá pecka – doma jsem měla nárok jen na 3 sick days ročně.

Příplatky jsou tu taky slušné:

• Práce před 8:00 nebo po 17:00 – +33 %
• Víkendy– +45%
• Svátek – +100 %
• Přesčasy – 80%

Prostě luxus. Jasně, ceny jsou tu vyšší – Island patří mezi nejdražší země na světě. Kvůli izolaci a krátké zemědělské sezóně je většina věcí závislá na dovozu, a to něco stojí.

Stejně tak cena ubytování je jedna z nejvyšších ve světě, já jsem tedy zvyklá z Prahy a i tak jsou zde ceny vyšší, záleží však na lokalitě. Pokud se nacházíte v oblasti s vysokou geotermální aktivitou, máte elektřinu a teplou vodu prakticky zdarma. Malý bonus – za cenu potenciálního výbuchu sopky ve vaší blízkosti.

My máme štěstí– ubytování máme zdarma a v pracovní dny dostáváme i oběd. (Asi cena útěchy za život v jedné z geotermálně aktivnějších částí ostrova.)

A jak to celé vnímám?

Upřímně – práce není náročná. Po zkušenostech ze zdravotnictví je to pro mě vlastně relax. Nevidím to jako práci na celý život, ale jako šanci si srovnat myšlenky, vydělat peníze a poznat krásy Islandu.